Ach ta melancholie...

20. dubna 2012 v 19:29 | wily |  Vita mea
A člověk dospívá. Někdy je to těžké, někdy toužené, někdy nepovedené. Každopádně člověk je plně zodpovědný za svá rozhodnutí, a to nejvíce sám sobě. Nikdo jiný totiž není přísnější. Člověk sám sebe posuzuje nejtvrději. Zkoumá ze všech dostupných úhlů pohledu (často však zkreslených) co udělal, co dělá, co udělá a co by udělat měl. Hodností svůj dosavadní život a občas to nebývá úplně nejlepší výsledek.
Ničeho ale ve svém životě nelituji, vše jsem dělala podle nejlepšího vědomí a svědomí, přestože dnes už je můj pohled na věc odlišný.

Změna je život a tento rok změnil snad všechno, co by změnit šlo. Ne, svět už není tak růžový a přívětivý, neznamená to ale, že by úplně pobledl. Chce to jen hledat nové roviny a spolu s životem změnit i sebe.

Se vzpomínkou na podivínského učitele zeměpisu přichází další a další myšlenky, prohlížení starých fotek a nevysvětlitelné úsměvy z hloubi duše. Ano, život je krásný, jen je potřeba si to v pravou chvíli uvědomit a připomenout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 19:24 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama