Doma?

31. března 2009 v 19:13 | wilyaven |  Vita mea
Včerejšek byl nejzajímavější a nejzvláštnější den poslední doby. Nejšťastnější a nejvíce vyčnívající. Co se událo se Vám pokusím blíže specifikovat.


Sešla jsem se s kamarádkou na metru, že se půjdeme podívat na pár spolužáků, jak tancují (street mmmm...). Další kámoška měla dorazit později a tak jsme se šly my dvě zatím projít. Aby to bylo jasné, zmíněné tancování se odehrává v budově pár minut (2-3) od mého domu. Blízko je i škola, kam jsem chodila, srazová místa a všechny tyhle v minulosti důležité oblasti. Procházeli jsme se tedy zde a bylo to něco neuvěřitelně zvláštího.

Jdu po místech, která detailně znám, celých šestnáct let jsem kolem chodila kromě posledního půl roku. S novými lidmi se teď na to dívám z úplně jiného pohledu. Jako bych se vznášela. Všechno je tak nové a volá po znovupoznání a přesto mám pocit, že jsem doma. Doma v té nejdomovštější podobě. To je můj strom, moje ulice, ale zárověň také naše hřiště, naše alej. Všechno je krásné a ne zapšklé a zapomenuté jako to bylo, když jsem tudy před někoolika málo týdny kráčela s kámoškou z devítky. Asi se z našich věcí ve smyslu mě a lidí ze základky stávají naše pro lidi z gymplu. A je to hezčí a krásnější.

Po úžasné úžasné hodince na tréninku jsme měli jako správní čumilové pusy dokořán a já začala dost litovat, že jsem se na začátku roku nepřihlásila taky, když mi to bylo nabídnuto. Chvíle dohadování kde je východ a jak se dá otevřít a znovu to krásné pražské vesnické městečko zalité sluncem klesajícím z oblohy za obzor.
Jela jsem holky doprovodit domů, musela jsem rodičům poslat celkem dvě smsky, že přijdu později, než jsem sdělila, protože jsem byla překecána jet déle, než byl můj původní úmysl. Tady by se hodilo dodat, že překecávání mé chabé osobnosti se skládá většínou z jedné až dvou vět :).

Zpátky jsem se zase kodrcala metrem vedle mimina, které v jednom kuse nespokojeně řvalo, ale z nálady by mě nedokázalo vytrhnout nic, natož pak dítě, které stejně za chvíli přestane a bude zase spokojené. Takhle jsem přemýšlela. Vždyť život je krásný!
Na zastávce asi po pěti vteřinách čekání na autobus se moje chodidla najednou zvedla a rozhodla se jít volným krokem domů pěšky. Hlava tento názor uvítala, a tak jsem už za soumraku vyrazila na procházku. Pěšky to trvá asi půl hodiny, ale co....vždyť nikam nespěchám.
A znovu ten povznášející stav. Jsem doma,... cestička, kudy jsem chodila, když tu ještě nebylo metro, stromy, které si pamatuju menší... ...Jsem doma.

Vzduch, který tu dýchám každý den je teď voňavý, prosycený vzpomínkami a očekáváním nových událostí, tráva zelenější, domy přívětivější, obloha krásná, uklidňující se zákruty oblak, soumračně matná, s příměsí načervenalých tahů štětcem na nebeském plátně pod rozzářenou zlatou lampou. Ne, není to nostalgie. Je to jiný, povznášející snový pocit.

Kolem mě projelo snad deset autobusů a já se každému smála. Jak ti lidé pořád někam ženou, domů, na večeři, na noční, nezastaví se, neváží si toho, co je. Bylo to poprvé, co jsem byla naprosto v klidu že jsem neuměla chemii a věděla že budu zkoušená, a ještě jsem se tomu zasmála. Zabočila jsem do uličky a prodloužila si procházku o několik bloků.

Ten nádherný domovský pocit posiluje mě i mé vnímání, dává sílu mým představám, rozhodnutím a snům, energii k jejich naplnění. Chci všem ukázat, že nejsem obyčejná tuctová holka, že jsem jiná. Jak? Ta odpověď je mezi červánky a rašícím jarním listím břízy...

...stačí se začíst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bezega bezega | Web | 31. března 2009 v 21:17 | Reagovat

To je krásný, taky se ráda takhle projdu a popřemýšlím si mezi známými místy a kouty.

2 tulen tulen | E-mail | Web | 1. dubna 2009 v 7:04 | Reagovat

No sakra! To byla nádhera! Nádhernej článek! Fakt jo!!

3 Ms.Inkognito Ms.Inkognito | Web | 1. dubna 2009 v 15:30 | Reagovat

Wow..krasny članek...krasně napsaný :o)

Jo to znam...poslední dobou taky všechno strašně prožívám..asi nějaké erupce na slunci :D

Ti zavidim že bydlíš ve městě...ještě k tomu v praze...aspoň si maš kde zajít a bydlí tam normální lidi :D Ne jak u nas...sami duchodci nebo malé kinderka..fakt..buď rada

4 pajavla pajavla | Web | 1. dubna 2009 v 16:39 | Reagovat

supr článek... já se taky ráda procházím, ale ať bych se snažila jak chtěla, takovou ságu bych nevymyslela :-D

5 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 1. dubna 2009 v 18:16 | Reagovat

Ty hodiny bysme měly navýšit :D. Akorát nevim jak :D.

6 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 1. dubna 2009 v 18:18 | Reagovat

Ten článek je úžasnej :).

7 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 2. dubna 2009 v 18:19 | Reagovat

No, to je zajímavý nápad :D. Akorát nevím, v čem by mi to pomohlo :D. Chápej :D.

8 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 2. dubna 2009 v 19:48 | Reagovat

Jé, promiň, asi jsem to blbě napsala :D. Prostě vezmeš prsty a obrátíš je na nějakou stranu, až křupnou :D. Chápeš :D?

9 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 3. dubna 2009 v 21:17 | Reagovat

Jé, hale, to je ale dobrej nápad! Ostnatej drát by mohl být účinný :D.

10 M.I.M.A M.I.M.A | Web | 4. dubna 2009 v 12:09 | Reagovat

Ne jenom že je to krásně napsaný, jako všechny tvoje články, ale taky je to prostě super zážitek. Když se to vezme, je to skvělá myšlenka ...

11 Annet Annet | Web | 4. dubna 2009 v 15:30 | Reagovat

A jak je to hezké, že? Zastavit se, na všechno kašlat, vždyť co můžeme ztratit? A pozorovat okolí je vždy poučné :)))

12 Alfik Alfik | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:59 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama