Moje a Tvoje

15. října 2012 v 10:18 | wily |  Vita mea
Z mnoha nespecifikovatelných důvodů... ano, tak začínal jeden můj článek a už je to hodně, hodně dlouho. Spousta věcí se od té doby změnila. Měníte se vy, mění se lidé okolo, mění se věci, mění se způsob uvažování, mění se okolnosti, priority, mění se svět. Už jsem pochopila, jak je to moc důležité, aby to tak bylo.

Ale dost blábolů.

To si takhle jedu autobusem a přisedne si ke mně babička, od pohledu tak 80 let. Na kolena si položí ohromnou nákupní tašku a z ní vykukuje ještě ohromnější bageta. Tak velká, že ji mám až nad svými koleny. Babička je očividně z něčeho nervózní, pořád pokukuje po mně a pak zas po tom pečivu. Chvíli přemýšlím, o co by mohlo jít, a už se ozývá:
"Já se moc omlouvám, že je ta bageta na vaší půlce, ona je moc veliká..., já vám tedy ten kousek dám. Když je to na vaší půlce." Teď koukám zase já a babička se chystá bagetu lámat.

Přesvědčila jsem ji, že si ji může nechat celou, ale trvalo to.

Že na tomhle "rozdělení prostoru" nebazíruju.

"Ale ona je moc dobrá třeba s pomazánkou!"


Mělo to pointu, ale nemůžu si ji vybavit. Tak zatím.
 

Ach ta melancholie...

20. dubna 2012 v 19:29 | wily |  Vita mea
A člověk dospívá. Někdy je to těžké, někdy toužené, někdy nepovedené. Každopádně člověk je plně zodpovědný za svá rozhodnutí, a to nejvíce sám sobě. Nikdo jiný totiž není přísnější. Člověk sám sebe posuzuje nejtvrději. Zkoumá ze všech dostupných úhlů pohledu (často však zkreslených) co udělal, co dělá, co udělá a co by udělat měl. Hodností svůj dosavadní život a občas to nebývá úplně nejlepší výsledek.
Ničeho ale ve svém životě nelituji, vše jsem dělala podle nejlepšího vědomí a svědomí, přestože dnes už je můj pohled na věc odlišný.

Změna je život a tento rok změnil snad všechno, co by změnit šlo. Ne, svět už není tak růžový a přívětivý, neznamená to ale, že by úplně pobledl. Chce to jen hledat nové roviny a spolu s životem změnit i sebe.

Se vzpomínkou na podivínského učitele zeměpisu přichází další a další myšlenky, prohlížení starých fotek a nevysvětlitelné úsměvy z hloubi duše. Ano, život je krásný, jen je potřeba si to v pravou chvíli uvědomit a připomenout.

Další články